čtvrtek 2. srpna 2012

2. den v jiném světě

Ráno jsem vylezla na kopec a brečela tam. Mám pocit, že mi někdo rozřízl srdce na dvě poloviny a ta jedna polovina se vypařila. A že to srdce zůstalo jakoby prázdný a je to nepříjemný. Chybí mi Petr, je mi po něm hrozně smutno. Jeho smrtí jsem ho nepřestala mít ráda, pořád čekám, že vejde do dveří, udělá vtípek, usměje se.

středa 1. srpna 2012

1. den v jiném světě

Dnešek je těžký. Ale to není to, co jsem vám chtěla psát. Spousta z vás se ptá, kdy bude obřad.
Nebude. Nebude v té podobě a v tom čase, jak jsme na něj zvyklí z dnešní doby. Petr si přál, abychom nic takového nedělali, ani hrob nebude.

úterý 31. července 2012

V cíli

Dneska Petr odešel Domů. Byli jsme s ním všichni: děti i já. Celou dobu čekal ještě na Vítka a když ho Bouďák přivezl, za 15 minut už odešel. Sice pláčeme, vidíme Petrovy hodinky, pantofle, ale máme radost, že už se netrápí a že se raduje z Boží slávy.
Petr mi říkal, že mi tam bude držet místo na balkóně.